ŽÁDOST O VYDÁNÍ VE VĚSTNÍKU z 19. března 2009.
(zasláno radě montrealského Věstníku k uveřejnění).
Prosim o zveřejnění v montrealském Věstníku. Rozesílám tento článek i na všechny adresy které jsou mi k disposici a všem mým známým, pro případ, že by se ve Věstníku nenašlo místo... Od konzulátů a ambasád zastupujících naši vlast (jimž to také zasílám), očekávám, že upozorní našeho pana presidenta a předsedu vlády na to, co si zahraniční část české společnosti o těchto nepravostech v Česku myslí. Doufám, že se budou alespoň trošku stydět, až nám tady zas budou mazat med kolem úst nějakým tím zadara koncertem či broušenou vázou do tomboly. Bohužel třeba říci, že se naše montrealská odbočka ČSSK (nejspíše právě díky těm zdarma koncertům a tombole), k publikování těchto svinstev provozovaných českou justicí dodnes neodhodlala. Děkuji předem za zveřejnění. Honza Chlumský.

ANO, TOHLE JE MOŽNÉ SNAD JENOM V NAŠÍ VLASTI.
(Kéž by tato zpráva osvítila mozek mého syna, který se po 20 letech úspěšného žití v Kanadě do Česka vrátil, blouzní o tom, jak ta naše "rodná zem" vzkvétá, ale zprávy tohoto druhu nečte).
Soudní stání ve věci Václava Šrouba.
U Krajského soudu na Náměstí Kinských na Smíchově se bude konat odvolací soud ve středu 25. června ve 13:00 hodin v budově A, ve druhém patře, číslo dveří 4, ve věci Václava Šrouba. Václav Šroub dostal zpět v restituci svůj majetek v Příbrami, měl ho zapsaný v katastru nemovitostí a platil z něj 14 let pozemkovou daň. Česká republika mu jej teď naprosto protiprávně znovu zabavuje pro komunistického pohlavára, který v tom majetku sedí.

Vyzývame všechny, kdo se mohou k soudu dostavit, aby přišli Václava v tomto nejvýš spravedlivém a neobyčejně významném soudu svou přítomností podpořit.

(Chtěl jsem být tou dobou v Praze, ale kvůli slibu hraní na ČSL dni v Torontě se musím svého plánu vzdát, čímž se procesu pana Šrouba nebudu moci zúčastnit. Pane Šroub, moc mne to mrzí a přeji Vám, abyste narazil na slušného soudce a spor s komunisty vyhrál. Bohužel, s Českou justicí a lidmi přiotrávenými Havlovým způsobem myšlení a jednání dnes člověk nikdy neví...)

Jediný, kdo se mi z věstníkové redakční rady ozval byl můj dlouholetý přítel Alojs Fogl. Článek otištěn nebyl, nejspíš aby se nedělaly vlnky a neporušila se pozitivita, snášenlivost, dobrá pohoda a nuda, která se v našem Věstníku propaguje. Počtěte si:

Mily Honziku;
Protoze jsem dostal nize uvedeny tvuj “prispevek” primo od Tebe a zaroven s pozadavkem k otisteni ve Vestniku, citim se povinen k nemu vyjadrit:
Tvoje webova stranka “Czechposted”, ma dle titulni stranky obsahovat: “Clanky, uvahy a komentare o deni v Montrealske komunite.” V celem clanku, ktery pozadujes ku zverejneni v Montrealskem Vestniku jsem nenasel nic, co by se “delo” v Montreale a neznam nikoho, kdo zna
p. Vaclava Srouba a pripad jeho “jiz odvolavajiciho” soudniho rizeni. Jestli jsi pouzival podobny”argument” presvedcovat vlastniho syna o nespravnosti jeho rozhodnuti se vratit do stare vlasti, potom se nedivim, ze to “neosvitilo jeho mozek” a ze jsi neuspel.Nevim, zda vyzva ve Vestniku k ucasti u soudniho preliceni u krajskeho soudu v Praze 25.cervna (tohoto roku?) by mela velkou odezvu a uspech. Nemohl by jsi o tom pripadu ctenarum neco podrobnejsiho a aktuelniho napsat a znovu podat bez uvodniho napadani zastupitelskych uradu, Vestniku a Cs. Narodniho sdruzeni? Zkus to!
S pratelskym pozdravem a pranim mnoha zdaru, Alois Fogl


Tomuto dopisu se dostalo následujícího požehnání od paní Míši Fuchsové, nové předsedkyně Našeho montrealského ČSSK:

Lojzo, gratuluju. A vysvetlovani at uverejni na sve strance.
Misa (Fuchsová)

Dělám to nerad, ale rozhodl jsem se tedy vysvětlovat:

Milý Lojzo.
Mám tady hezkých pár odpovědí na ten článek, a jediná Tvoje se mnou tak nějak nesouhlasí. Odpovídáš trošku nejasně, píšeš o mých stránkách a dění v Montrealu, ale snad to dám nějak dohromady. Budu nepříjemně rovný jako vždy, však víš, že já co na srdci, to na jazyku. Kdybych Tě neznal tak dlouho, měl bych Ti za zlé to základní neporozumění článku, který jsem do Věstníku poslal. Na výzvu paní Fuchsové tedy vysvětluji. Na mých stránkách to již dávno bylo, a pokud potřebuje ještě další vysvětlení, pak asi žije na jiné planetě, a neměla by se plést do vedení ČSSK, organizace předstírající, že hájí demokracii a lidská práva. Celé to story má za účel vyburcovat vědomí lidí, poukázat na to, co se doma děje, a aby ten, kdo bude v té době v Praze, se soudu zúčastnil. Já osobně neznám pana Šrouba stejně jako Ty, ale na tom přece vůbec nezáleží. Důležité je, že se takovéto procesy doma opravdu konají. Naznačuje to, že v Čechách komunistům právo na zlodějinu zůstalo a zdárně se rozvíjí. Lidi, které komunisti ničili a zabíjeli na hranicích jsem také neznal, a přes to také nemohu souhlasit s tím co jim komunisti dělali. Aplikuj to na Šrouba. To, co se s ním dělá v Česku, se tam dnes děje mnoha lidem jenom proto, že Havel komunisty nezahnal do illegality, a ty nahoře coby kriminálníky nepozavíral. Dnes jim očividně otrnulo a lumpárna a zlodějina tam jede jako dřív, s Havlem v čele. A ČSSK, konzulát a Sokol si tady dýchají do ouška, chodí na koncerty, a ke zlu doma se točí zády. Ty “zastupitelské úřady”, jichž se tak zastáváš zastupují tato svinstva a starají se jen o to, abyste se jim do těch domácích lumpáren nepletli. A jak vidím na Tobě a na Fuchsové, tak se jim to velice dobře daří. Havel se s tím zlem potajmu dohodl, prohlásil, že není jako oni, komunisti ho udělali presidentem, on si je vzal do vlády, dostal za to svou Lucernu a Barrandov zpátky a dal jim za to čas a možnosti zničit důkazy o svinstvech, která s lidmi 50 let dělali. Vám tady “Vašík pašík Láska Pravda” jak ho doma nazývají udělil pár medailí, abyste se nad jeho činy moc nepozastavovali, a koupil si vás tak, že si ho vystavujete v missijnim domě na piáně coby hrdinu. Dnes na to co udělal, český národ morálně doplácí nevyrovnaností se s minulostí a tím, že je republika prolezlá komunistickými svinstvy, protože nikdo komunistům v jejich minulosti nevymáchal hubu. Němci se za Nácky stydí a oběti odškodňují. Komunisti, ač horší než nacisti, u nás mají zastoupení ve vládě, a díky Havlovi žijí v majetcích lidí, které povraždili. Bratři Mašíni do Česka nejedou, tvrdíc totéž co já. Že totiž v Česku vládnou komunisti, převlečení do kabátů nejrůznějších politických stran. A vaše Alena Martinů v Novém Domově Mašínům naivně vyčítá, že na útěku zabili tři STBáky a nemůže je tudíž zařadit mezi hrdiny…
Od Věstníku a od ČSSK jsem očekával, že se postaví za dodržování ústavy, kterou si Česi sami vytvořili, a kterou systematicky porušují kdykoliv se jim to hodí. Za takový národ se já osobně stydím a zastupitelů tohoto národa si nemohu vážit. Čekal jsem, že Vám bude vadit skutečnost, že v Česku stačí být komouš, najít stejně orientovaného advokáta a komunisticky naladěného soudce, (těch tam Havel nechal habaděj), a že pak je možné všechno, i to, že člověk dostane co mu ukradli zpátky, a pak se mu to zase bere, protože tam bydlí soudruh, který se ukradeného majetku nechce vzdát. Z duchaplné odpovědi Fuchsové je cítit, že jsem u ní a u ČSSK opět narazil na nezájem jako v případě Havlína. Nechce si prostě opět pálit prsty. A z osazení redakční rady Věstníku vidím, že kauza Šroub nejspíš otištěna nebude. Lojzi, Ty jsi před komunisty utekl příliš brzo na to, abys věděl, co to je za pakáž. Pak jsme přišli my, kteří si to pěkně prožili naplno. Já tam v té nejhorší době (Slánský, M. Horáková), žil, studoval a pracoval coby inženýr do svých 28 let a vím, co to STB a komunistická holota je. Mně tam drželi manželku a 3 letého kluka, soudili rodiče a nutili mne, abych se vrátil. Generace Aleny Martinů a mého syna, narozená okolo roku 1968 v tvrdém komunismu nežila, lži a svinstva brala coby way of living, je komunistickou morálkou načichlá, nezásadová, neprincipielní, ochotná zapomínat, odpouštět zlo a komunisty tolerovat. Proto si ani vy, ani oni s osmašedesátníky, kteří komunizmem natvrdo prošli, nerozumíte. Bojovali jste zakládáním ČSSK a Sokola, ale dnes (viz Šroub) s komunisty mlčky spolupracujete. ČSSK je dnes myslícím lidem pro smích, protože se tam předvádějí lidé, kteří byli a jsou nic, lidé toužící po jakémkoliv titulu, výhodě, konexi či funkci, jen aby si posílili své zakomplexované snobské ego. Kongresy, sliby, rezoluce, medajle, a skutek utek’. Ty Lojzi a Velan, jste mezi nimi poslední lidé, kteří něčeho v životě tvrdou prací dosáhli. Fuchsová a Martinů? Zastupují vás (mne už naštěstí ne), a když se to nehodí, nebo když jde do tuhého, tak mlčí. Mlčí dnes a mlčely za Havlína, i když mu morální pomocí mohly zachránit život. Plácají si po ramenou, pucují kliky zástupců nejvíc zkorumpovaného státu v Evropě, a vrtí ocásky, když se na ně ti zástupci usmějí, nebo si s nimi u muziky sednou ke stolu. Kdybyste byli co k čemu, tak se konzulát nekonzulát, namíchnete, protože to co vám tady předhazují má za účel si vás koupit, aby to vypadalo, že doma mají všechno v pořádku. A vy jim na ten špek s radostí skáčete.
Pokud se chceš dozvědět něco víc o Česku, přečti si tady názory jiných lidí a jdi na Internet se poučit. A buď zásadový. Je na Tobě, jestli se rozhodneš kvůli svatozáři paní konzulky zapřít principy morálky a slušného jednání. “Zastupitelským úřadům” se musí těmito svinstvy mávat před ksichtem, a ne jim situaci usnadňovat tím, že se tváříte, že o věcech nevíte, nebo že jak píšeš “to není montrealskou záležitostí”. Z nevydání protestu proti Šroubově aféře a podobných zpráv ve Věstníku je vidět, že s těmito svinstvy souhlasíte, že vám to je jedno, a že nepravosti kvůli úsměvům paní konzulky přehlížíte. Vyměňujete slušnost a zásadovost za pozvání na banquet a sklenku vína na konzulátě. Mně osobně se z vás, papírových bojovníků, dělá zle. Zřejmě nejsem sám, soudě z toho záporného počtu nových členů, kteří se vám do ČSSK hrnou… A tak bych chtěl ještě vtěsnat do té konečné závorky v mém emailu slovíčka (…dnes člověk nikdy neví ani v Kanadě).
Co říkáš té koaliční vládě doma? Mně se Topolánek líbí, ale jak se zdá, na komunisty a socialisty v Česku je početně slabý. Proto o mém synovi tvrdím, že je vůl (a nejspíš necharakter), když se do něčeho takového mohl vrátit. Zdraví Honza.

Mily pane Chlumsky,
Moc jste mne svym dopisem potesil. Mam radost z toho, ze chcete s tim harasmentem v republice neco delat. Ja na tom delam od roku 1991, kdy jsem zalozil Ceskou koordinacni kancelar. Nemohu snest, aby ruzni predsedove a tajemnici mistnich vyboru KSC bydleli ve vilach po popravenych, zavrenych a emigovanych lidech. To se Sroubem neni ojedinele. Po 19 letech ceske ministerstvo spravedlnosti krade zpatky nemovitosti, ktere byly po listopadu 1989 restituovany. Vetsi sprostotu uz si nedovedu predstavit, ale deji se jeste vetsi sprostarny v zemedelstvi, kde druzstva si zajistila restituovanou pudu, pak se premenila na akciove spolecnosti a vsechno rozkradla.

Znásilňování práva v České republice
Vláda České republiky odmítá napravit protiprávní zabavování majetku po obětech druhé světové války, po občanech vězněných a popravených komunistickým režimem i po těch, kteří svou vlast opustili v době největsího útlaku. Odůvodňuje to tím, že tyto majetky byly koupeny nynějšími majiteli nebo dalšími osobami „v dobré víře“ a že by tedy byly jejich odnětím a vrácením právoplatným majitelům spáchány nové křivdy státem, který se považuje za právní stát a hájí nedotknutelnost osobního majetku. Nevadí, že tato „dobrá víra“ spočívala v tom, že se doufalo, že Československo bude se Sovětským svazem na věčné časy, a že ukořistěný majetek tudíž nebude nikdy nutno vrátit ...
Tzv. Česká koordinační kancelář je mezinárodní nevládní organizací, jež se zmíněnými případy bezpráví již po léta zabývá a usiluje o nápravu majetkových křivd ignorovaných dodnes českými úřady.

VĚTŠÍ LEXIKON PRO ZAMILOVANÉ je knížečka, kterou jsem si koupil od pana Suchého, když tady v Montrealu s Jitkou Moravcovou před lety muzicírovali. Troufám si pár moudrostí z této knížečky zde reprodukovat. Doufám, že se na mne za to pan Suchý nebude moc zlobit:

ADAM: Byl prvním obyvatelem naší planety. Žil v ráji a oblékáním se moc nezdržoval. Když ho po čase sužoval pocit samoty, uchystal mu Hospodin výměnou za žebro přitažlivé překvapení, kterým byl ráj dovršen (Eva). Později, jen aby měl klid, překročil zákon Hospodinův a byl s Evou z ráje vyhnán. Hospodin se ale projevil jako kavalír a přibalil vyhnancům kousek ráje s sebou. Této výslužce se říká Láska.

AFEKT: má dva významy. Afektem nazýváme prudké hnutí mysli, jaké známe např. z manželských hádek. Do afektu se dostává žena obviňující svého muže z nevěry, nebo muž, když předstírá rozhořčení nad tou nehoráznou lží. Afektem se také označuje strojenost, kterou si dáma zjednává obdiv společnosti. Muž toužící po obdivu musí zkonstruovat objevný vynález, transplantovat orgán, složit symfonii, nebo alespoň napsat román. Dámě stačí, když si nasadí nesmyslný klobouk a chová se afektovaně. Dosáhne tím stejného výsledku.

AFRODITA: Latinsky Venus, česky Venuše. Dáma, která se dle báje zrodila z mořské pěny. Díky tomu byla poměrně lehká a s touto vlastností slavila úspěchy v řecké společnosti. Přesto, že byla bohyní lásky a krásy, neváhala si sem tam začít i s člověkem. Tato všestrannost jí zaručila věčnou popularitu.

ACH je citoslovce. Má tedy co dělat s citem. Dámy ho používají k vyjádření blaženého pocitu, nebo alespoň k jeho předstírání. Pokud použijí samotné ach, je to dobré. Širší tvar ach ne, nebývá u mužů příliš oblíben, obvykle to ale nebývá poslední slovo. Ach je slůvko romantické a dnes se spíš vyskytuje v literatuře. Vyskytne-li se však ve skutečném životě, pak to stojí za to...

AKVABELA: žena, která spojuje ladnost křivek svého těla s elegancí pohybu ve vodě. Předvádí tak své přednosti způsobem na souši nemyslitelným. Přemety a salta, jež obdivujeme u gymnastek, mohou se pod vodou odehrávat ve zpomalené verzi a umožňují tak ctitelům dívčích půvabů, aby si přišli na své.

ALIMENTY: - mezinárodní termín pro pokutu za neopatrnost. O jejich placení sice rozhoduje soud, nedá se tu ale mluvit o spravedlnosti. Rozhodnutí soudu bývá žalostně jednostranné. Snad reforma zákona udělá něco ve prospěch svedených mužů, i když je zřejmé, že peníze, které jim ženy budou nuceny poukazovat, sotva nahradí morální újmu.

SVATOVALENTYNSKY TANEC









NA SVATÉHO VALENTÝNA BYLA OPĚT LEGRACE
V sobotu 15. února jsme uspořádali další pěknou zábavu, na oslavu Svatého Valentýna. Sešli jsme se tentokrát pro změnu mimo Legii, výtečná pizza dorazila včas a naše děvčata se ukázala s množstvím různých pochoutek, za což jim patří od nás všech srdečný dík. Jak vidno z obrázků, o legraci nouze nebyla. Děkujeme našemu fotografovi za pěkně zdokumentovanou pohodu celé zábavy. Jinak, moje Valentine Ernulka se zapřísahá, že musí po takových dobrotách na dietu, nebo si koupit volnější blůzku. Když nám na konci hosté sami od sebe pomáhali s odnášením a nakládáním věcí a jejich ...až zas budete něco dělat, nezapomeňte nám dát vědět... nám naznačilo, že s večírky tohoto dluhu se zřejmě nedá jenom tak přestat. Všem našim hostům děkujeme za podporu, a jsme velmi štastni, že jsme je zřejmě hezky pobavili. Hezký den přejí Honza s Erikou, pořadatelé.

98
7
6
5
4
3
2
1
SILVESTROVSKÁ ZÁBAVA V MONTREALU.

(Opět, klikněte si na obrázek, dosáhnete zvětšení).

Omlouváme se za zhoršenou kvalitu některých obrázků, které byly vysekány z pohyblivého video záznamu počítačem.

Komentář k obrázkům:
1. Na obrázku 1 kouzelník vysvětluje princip guillotiny divákům a Miro Šebenovi, který jediný z audience nepodlehl strachu a uvolil se být zkušebním králíkem tohoto nebezpečného mortálního experientu.
2. Na druhém obrázku Miro zdraví své přátele - něco jako ahoj - co kdyby...
3. A jde se na to, držte mi palce...
4. Tohle je ten veliký kovový nůž, který před minutkou rozsekl tu hlávku zelí vejpul. A teď je místo ní nastrčena hlava našeho hosta Mira, o níž nikdo z nás a nejvíce Miro sám, nechce přijít.
5. Již ani sám nevím, jestli Miro nakonec podlehl strachu a utekl i s guilotinou z pod kudly, anebo se jen tak šťastně předvádí před kamarády pote, co sekera nesplnila to, co se od ní s hrůzou očekávalo.
6. Pítr the Magician za pomoci dětí provádí kouzla s kruhy, která jsem já sám nikdy nepochopil.
7. Magic Man vysvětluje historii Guilotiny.
8. Všichni hosté se zájmem sledují kouzelníkovo počínání.
9. Parket byl zaplněn převážně československými tanečními páry, Ligaři se nechali slyšet, že se rádi dívají, jak se my čechoslováci pěkně bavíme, zpíváme a do rytmu si poskakujeme...
Shrnutí:
S radostí oznamujeme, že hala na Silvestra byla opět nacpaná do posledního místečka. Jak se dalo s podia sledovat, každý, ať Čech, Slovák či příslušník Legie, se opět velice dobře bavil. Kapela Spring 68 se své role uspokojit tři různé skupiny posluchačů úspěšně zhostila. Porkozeleninová polévka 100% biologická z naší zahrady a španělské ptáčky, s nimiž se legionářská část publika setkala prý poprvé, byly oceněny coby vynikající. Zákusky, domácí cukroví a pouťové koláčky s tvarohem šly na dračku a vyhlášené řezy Eriky Tománkové polité čokoládou se šlehačkou a zmrzlinou ke kávě dokonale uspokojily i ty největší mlsouny. Kouzelník sekal hlavu jednomu z našich návštěvníků a prováděl kouzla za pomoci dětí, kterým se, jak mi pak rodiče prozradili na konci zábavy vůbec nechtělo jít domů.
A tak je tady Nový Rok, do něhož přejeme všem našim přátelům a známým, kteří se nemohli dostavit, přemíru štěstí, zdraví a dobré pohody. Vaši pořadatelé Honza s Erikou.

Vánoce jsou za námi a vše je v pohodě. Klikněte si na obrázek.

A JE PO VÁNOCÍCH.
Tuto předvánoční neděli jsme měli možnost ocenit osobnost pana Dp. Švorčíka, který i v těch hrůzných sněhových podmínkách splnil svůj slib a přijel až z Toronta sloužit pro nás Montrealčany poslední mši tohoto roku. Byl jsem velmi rád, že jsem se navzdory počasí mše zúčastnil. Velmi dobře ozvučený světlý a krásný sál kostela Sv. Ignáce dodal mši neobvykle majestátný ráz, a káva a pohoštění v Missijnim domě po mši jako vždy, neměly chybičku. Lidovost a pěkný přístup k lidem, který Dp. Libor ke svým ovečkám má, zapříčinil jako vždy příjemnou přátelskou zábavu a pěkně nenucené popovídání. Cibulka na chlebíčkách připomněla panu Švorčíkovi průpovídku o tom, že kdo papá cibuli, k tomu nechodí lékař a kdo papá česnek, k tomu nechodí nikdo, což jsem coby humorné a pravdivé rčení velmi ocenil. A jeden politický, též pravdivý, ze staré vlasti: Pražané diskutují volby: Koho budeš volit? No, komunisty... No, to já taky, ale ve které partaji?... Připojuji obrázek našich zvířátek a přeji Vám všem do těchto dnů a do Nového Roku přinejmenším takovou pohodu, jakou měli tito naši tři němí kamarádi poté, co jsme jim v chajdě zatopili a je nakrmili. Uvidíme se na Silvestra. Hodně štěstí a zdraví do nadcházejícího Nového Roku přejí Honza s Erilkou.

MUZIKY, MUZIKY...
...vy pěkně hrajete. Česká muzika tak jak ji naši lidé znají je široce rozvětvená a je troufalostí o ní jen tak bez hlubšího zamyšlení elaborovat. Na českých kulturních akcích v Montrealu figuruje převážně jen jeden druh naší hudby, hudba vážná a klasická. Je smutné, že jinými druhy naší muziky se nezdržujeme a v očích našich vzdělanců různých stupňů je považována za to jediné, co stojí za řeč z toho všeho, co náš národ hudebně vyprodukoval. A tak si myslím, že nebude vadit si o naší muzice trošku podumat. Ponechám klasiku odborníkům a ač ji nezavrhuji (některé skladby mi opravdu učarovaly) a zájem o ni u druhých respektuji, přiznávám se, že muzikálně stojím zřejmě v jiném odvětví či proudu československé hudby. Jsem osoba nenáročná, stojím nohama na zemi, rád se bavím a ne každý koncert važné hudby mne uvede do orgasmickěho rozpoložení či muzikálního tranzu. A jelikož jsem tedy zřejmě na úrovni barbarů, jsem připraven nastavit tvář ke zpolíčkování pokud svou úvahou šlapu někomu na kuří oko.
Narodil jsem se v Praze, pár let před koncem války a muzikou jsem byl okouzlen již od dětství. Máma doma při práci hezky zpívala a já si stále vzpomínám na další a další texty a melodie, které ve mně její hlas zanechal. Nebyla inženýrka, tátu poznala coby servírka v kavárně jejího strýce v Trojické ulici naproti kinu Vyšehrad, kde můj táta točil. Narodila se na venkově, a hlasově a repertoárově nad ní nebylo. A tak coby 4 letý klučina jsem často stával na schodech našeho činžáku na Pankráci a povzbuzován usměvavými sousedkami jsem jim za zvuku gramofonu na kliku zpíval Červenou sukýnku a další klasické popěvky našeho venkova. Když jsem pak začal v 10 letech chodit na piano a pak jako plno jiných kluků té doby začal hrát trampské a taneční písničky na kytaru u táborových ohňů, na lidovky jsem trošku pozapomněl. Na venkovských zábavách a na plesech v Praze jsem pak byl již nezadržitelně nositelem tehdejší moderny, tedy písniček všech populárních autorů a interpretů jako byli Suchý, Šlitr, Matuška, Gott, Hála, Neckář, Beatles, Presley, Bill Haley a tradičních klasických amerických "songů", jazzu a dixielandů, na které se soudruzi v té době velmi škaredě dívali. V kavárně v Domě inženýrů nedaleko nemocnice na Františku hrávali dixieland bratři Malý a Velký Gy (nejspíš Guy 1 a Guy 2), kluci ovládající snad každý nástroj, potřebný k vytváření toho dobrého amerického dixielandu. A my mladí jsme se tam chodili jejich muzikou opájet. A komunisty rušené Radio Luxembourg a jeho Music of USA s perfektní znělkou "Take the A train" mi zní v uších dodnes. V orchestru Elektrotechnické fakulty, na pátečních večírcích ve studentských kolejích v Podolí a v kapelách Červená sedma a Orchestru závodního klubu na Novobydžovsku a v Chlumci nad Cidlinou jsme pak s pianistou, saxofonistou a druhým zpěvákem tvořili moderní sekci kapel. Melodie Matušky, Gotta, Suchého, Šlitra a jiných nás okouzlovaly svými harmoniemi a vtipnými českými texty, a pomáhaly nám pozapomenout na stupiditu komunistického světa kolem nás. Aniž bych si to uvědomoval, vstřebával jsem tam i písně českých venkovských klasiků Bláhy, Vacka, Borovičky a dalších, které hrála dechovková sekce kapely, soustřeďující se na hudbu lidovou. Krásná to studentská léta s prvními láskami, mládím, tancovačkami, odpoledními čaji a hudbou všeho druhu. Na muziky nás vozil trumpetista Láďa Knotek, který na svého taxíka Tatru 603 byl náležitě hrdý, a jemuž klarineťák Franta Panchartek pil krev hláškami jako ...kde seš s tím vyvorávákem... a ...to Ti za tohle kodrcání ještě platí? No, je to pryč, ale legrace byla. Byla, protože jsme hráli hudbu veselou, zábavnou, lehkou, hudbu kterou kde kdo znal, miloval a zpíval s nami. Stále vidím zpocené, šťastné opálené sedláky, vonící koňmi, senem a slámou jak v bílých košilích s vyhrnutými rukávy s jednou rukou nahoře nadšeně zpívají a vytáčejí Vejvodovu Škodu lásky nebo Vackovy Čtyři páry bílejch koní... O klasice, Smetanovi a Mozartovi nevěděli nic, ale bavili se stokrát lépe než naše dnešní rádoby hierarchie, která jejich muziku nepovažuje ani za vhodnou posouzení. A tak jsem se rozhodl pro to veselejší odvětví české muziky, odvětví, které mne a nepřehledné množství našich lidí v lepších dobách dělalo šťastnými. A jak se na ČS dnu v Torontě a na našich zábavách v Montrealu ukázalo, je zde velké množství lidí, kteří se při muzice tohoto druhu dobře baví. Lidovky, polky, valčíky a písně národní byl žánr našeho venkova, písně o svozu obilí, o lásce, o smutku, o radostných chvílích odpočinku po tvrdé práci na polích, která obdělávali a z nichž po generace žili. Však i Masarykovou nejoblíbenější písní byla "Ach synku synku, oral-li jsi"... Pak ale přišel stalinizmus a komunistická sebranka, která všechnu tuto krásu zničila. Zlodějinou, lhaním, nucením lidí do družstev, degradováním hrdých sedláků na kočí a podkoní v družetvech, pokud neskončili v kriminálech za to, že nezvládli nesplnitelné dodávky, uvalené na ně ve snaze přinutit je do družstev vstoupit. Po spokojené náladě lidí, hrdých na práci na rodných hroudách, přišla doba krutého útlaku a smutku. Vážná hudba nikomu z vládnoucích papalášů nevadila, protože byla stará, politicky moc neznamenala, a plno z nich ji při svém primitivizmu ani nerozumnělo. A já k ní nemám ten spravný vztah, a asi již nikdy mít nebudu. Uznávám její krásu opěvování naší vlasti, rozumím citovému zabarvení a kráse Rusalky, ale nerozveseluje mne. A opěvování prodané nevěsty s podvodným námětem švindlu a zákeřnosti u mne vyvolává smíšené pocity. Kdykoliv se ale rozjede pěkná veselá polka či chytrá, inteligencí zářící písnička Suchého či Šlitra nebo krásná melodie s harmonií Jaroslava Ježka, cítím se dobře a nic se tomu nevyrovná. Žádný Kanaďan či cizozemec pozadí naší lidové a populární muziky nezná, nemůže jí rozumnět, a proto ho ani nezajímá. A je hřích tuto naši exclusivně českou kulturu odstrkávat stranou a generaci našich mladých lidí s ní neseznamovat. Dnešní lidovky, tak jak jsem je měl možnost slyšet, jsou jen pásově vytvořené zmetky, snažící se navazovat na popularitu tehdejších venkovských písní. Vyznívají nepřesvědčivě a falešně nostalgicky proto, že postrádají tradici, motivaci, duši a hluboký podklad, který dnes ani ten nejkrásnější lidový kroj navlečený na zpěváka nemůže nahradit. J.Ch.

Zajímavé fotky z našeho Octoberfestu. Možná, že se na nich také najdete.
O Letošním Octoberfestu:
Původně jsem nemínil psát o Octoberfestu z minulého týdne nic, ale ukojit zvědavost anonymního komentátora (see comments pod Octoberfestovým plakátkem) a hlavně poděkovat všem našim příznivcům, kteří naši zábavu opět a v hojném počtu tak pěkně podpořili bych asi měl. Musím dodatečně omluvit slíbeného a nedostavivšího se italského harmonikáře, který velmi těžce onemocněl a k jeho vlastnímu velikému zklamání se nemohl zábavy zúčastnit. Jinak ale, jak všichni přítomní vědí, kdo nepřišel, sám sobě uškodil. Jídlo připravené Erikou a naší věrnou přítelkyní Jiřinkou Noskovou bylo vynikající a kapela Spring 68 byla nucena hrát celých 6 hodin k tanci a k poslechu a pouze - jak se říká - v tom nejlepším přestat. Přátelská a milá atmosféra zábavy, posvěcená přítomností hezkého počtu krajanů ze Slovenska se prolínala celým večerem a zaručila zábavě kolosální úspěch. Všem přátelům, kteří i přes nepřízeň počasí na zábavu přišli, ze srdce děkujeme. Hezký den Vám všem přejí Honza s Erikou, pořadatelé.